úterý 7. července 2015

V Americe je superhrdinů až moc. Pojďme někde jinde!



Scénárista: Mark Millar
Kreslíř: Leinil F. Yu

Jednou za čas se stane, že jste ve fakt velký finanční krizi. Vlastně se to stává často. Jenže o něco méně se stává, že zároveň jste superpadouch se schopnostmi, pro kterého není finanční krize nic, co by nenapravila ''malá'' loupež. To je přesně případ Johnnyho Bolta, neboli Sparkyho, který se má zrovna ženit, a tak se svými kumpány organizuje bankovní přepadení. S čím však Sparky & spol. nepočítali je, že by se mohlo opět přihodit něco takového, jako že je zastaví superhrdina. Představte si tu frustraci. Najednou jste bez peněz, a co hůř, ve vězení, ve kterém jen čekáte na konec svého trestu a bojíte se vzít si do ruky mýdlo. Za pár let jste propuštěn a zatímco ostatní už o loupežích už nechtějí ani slyšet, vy zůstáváte stejný kretén jako předtím a chystáte se to rozjet ve velkém. O tom pojednává mini-série Marka Millara  jménem Supercrooks.

             
Jak jste se již dočetli výše, příběh pojednává o padouších s nadpřirozenými schopnostmi, kteří jsou v podstatě stejní břídilové jako všichni, které kdy dostal Spider-Man do vězení. Poté, co si odpykají svůj trest, se většina z nich rozhodla, že s tímto byznysem už nechtějí mít nic společného. Jenže Johnny Bolt to vnímá trochu jinak. Stále si chce jakýmkoliv způsobem vydělat peníze, a když se jeho starý známý zadluží po uši, nastává životní příležitost. Nastává něco, co nevyřeší obyčejná loupež. Proč to nezkusit někde, kde slovo superhrdina znamená jen čistě americká záležitost? Španělsko je ideální. Sídlí zde totiž The Bastard - legendární superzločinec, známý především pro svoji majetnost a bohatství. A právě ten má být terčem loupeže. Jenže to samozřejmě nebude tak lehké.



Jestli máte rádi jedinečný styl vyprávění Marka Millara, musím předem varovat, že na rozdíl od jeho ostatních děl jsem si tady při čtení nepřipadal, jako bych četl něco od Millara. Mělo to sice ten satirický nádech, ale v ničem jiném bych jej v tom nehledal. A to se bohužel projevuje nejvíce na kvalitě příběhu (OOPS, SPOILER!). Bohužel se mi tady potvrdilo to, co jsem se celou dobu jakožto Millarův fanoušek snažil popírat, a to je fakt, že Millarovi to jde výhradně se superhrdiny (nebo s těmi, kteří se pokouší je napodobit - viz. parádní Kick-Ass) a obecně mainstreamovým komiksem.

Kresba, kterou měl na starosti Leinil Yu byla skvělá, k příběhu se hodila a měla něco do sebe -  zvlášť obálky působily lákavě a dobře. Nevím, čím to je, ale každý komiks od Millara mi vždy připadal, že měl toho nejlepšího možného kreslíře. V případě Supercrooks to platí dvojnásobně. Každý panel byl, dalo by se říci ''eye candy''. Nic víc, nic míň ke kresbě. Snad už jen to, že tímto kouskem se pan Yu dostal do mého žebříčku nejoblíbenějších kreslířů.

Jak jsem již zmiňoval, příběh je nic moc. Má první reakce, když jsem dočetl první sešit, byla ''meh'', po druhé sešitu následovalo mírné ''wow'', po třetím už to šlo jakž takž dobře. Nic se však nemění na tom, že provedení, jakým je příběh podán, je nemasné, neslané, nebo spíš bych raději řekl ''nevyhovující'' mému vkusu (a ještě jednou - neodpovídající Millarovu stylu). Sem tam se objeví něco, co vás navnadí na pokračování ve čtení, ve výsledku však budete mírně zklamáni - ale abych byl ještě přesnější, taktéž nebudete ničeho litovat. Vedle těchto věcí se tu objeví i pár typicky Millarovských úsměvných momentů (viz. obrázek dole), ale bohužel se většinou jedná o ojedinělé momenty, ve kterých byste mohli výjimečně Millara přeci jenom poznat.
Jak jsem již nastínil, ve výsledku se jedná o menší zklamání. Ačkoli Supercrooks přicházejí s originálním námětem, zpracování celkově je docela průměrné a nemůže se rovnat ostatním Millarovkám. Jestli už by měl být vašeho času tento komiks hoden (za předpokladu, že nejste žádný fajnšmekr), doporučoval bych číst jen v krajních mezích, kdy nemáte co jiného na práci, ani na čtení. Aniž bych se nějak pokoušel přimhouřit oči, mé celkové hodnocení je:

6/10

Žádné komentáře:

Okomentovat